Hlavní stránka | Vyhledávání  

"Zlatý střední"

Pro koho se hodí?
Střední knírač je ideálním psem pro aktivní lidi.
Nemá žádnou disproporci nebo tělesnou deformaci, která by omezovala jeho pohyblivost, je velmi vytrvalý a houževnatý. Zároveň je velmi inteligentní, přemýšlivý, citlivý a vnímavý. Naše pozornost ho těší a snaží se být smajitelem ve stálém aktivním kontaktu. Zpravidla však velmi dobře rozliší, kdy na něho zkrátka nemáme náladu a sám vyklidí pole. Díky své praktické velikosti je vhodný i do menšího bytu, je skladný při cestování (a cestování, zvlášť autem, doslova milují - znamená totiž pro ně tolik vítanou změnu).
Je to velice temperamentní a aktivní plemeno a proto je vynikajícím společníkem jednotlivce či rodiny se stejným založením.

Něco zhistorie
Pro pochopení mentality středního knírače, jeho nejvýraznějších plemenných rysů a zvláštností je třeba ohlédnout se do historie. Původ knírače se odvíjí od psa čistě pracovního, jeho exteriér i povahové vlastnosti jsou úzce spjaty súčelem původního využití, které je vystiženo i vtehdejším názvu: stájový pinč, krysař .
Historie plemene sahá do 15. století do oblasti jižního Německa. Tehdejší předchůdci středního knírače byli využíváni jako selští psi khubení hlodavců na dvorech a vhospodářských staveních. Dále byli drženi jako psi formanští kdoprovodu vozů. Následovali povozy i několik desítek kilometrů denně, hubili krysy, které se zdržovaly vblízkosti koní a vnepřítomnosti pána hlídali jeho majetek.
Od toho jsou odvozeny i typické vlastnosti středního knírače: vytrvalost, odolnost, houževnatost, neúplatnost a nedůvěra vůči cizím lidem. Velmi ceněnými byla také vysoká inteligence a samostatnost rozhodování. A. Brehm ve své publikaci Svět zvířat (1886) nedoporučuje chovat středního knírače díky vysokému temperamentu jako psa domácího. подушки купить киев
Spracovním využitím je svázán i typický vzhled knírače. Charakteristický vous a obočí nebyly pouhou ozdobou; vous měl za úkol ochránit čenichové partie před útokem krys, obočí potom chránilo oči, stejně jako delší srst končetiny. Kupírací ocasu a ucha se snížila možnost pokousání těchto partií bránícími se hlodavci. Hustá drátovitá srst sbohatou podsadou poskytovala ochranu před nepřízní počasí.
Jako samostatné plemeno byl střední knírač popsán zhruba vpolovině 19. století a začal se objevovat i na výstavách. Díky důrazu kladenému na pracovní vlastnosti byl exteriér zpočátku velmi různorodý. První standard byl sestaven vroce 1890. Od roku 1937 byly uznány pouze dvě barevné variety: černá a pepř a sůl.
U nás se střední knírači začali chovat od 30. let. První chovná zvířata byla importována zNěmecka, Francie a Rakouska.

Současnost
Dnes je střední knírač podle mezinárodního standardu FCI řazen mezi plemena společenská a většina lidí si jej pořizuje jako společníka a rodinného psa bez záměru ´pracovního´ využití.
Pracovní využití má ale u plemene dlouhou tradici, a to nejen jako to zcela původní, khubení hlodavců a ochraně formanských vozů.
Zhruba do konce 90. let byli střední knírači vnaší republice považováni za plemeno služební. Vté době byla dokonce jednou zpodmínek pro zařazení do chovu zkouška zvýkonu.
Výcvik středního knírače s sebou, díky jeho povahovým vlastnostem, nese také některá úskalí.
Stejně jako ve výchově, i ve výcviku je nutná důslednost. Pes musí ve svém majiteli vidět autoritu. Pokud majitel nevzbudí ve svém knírači patřičný respekt, veškeré další snažení většinou nepřinese očekávaný výsledek.
Výcvik knírače je většinou trochu odlišný od výcviku typicky pracovních plemen. Knírači špatně snáší nekonečné mechanické opakování jednoho cviku. Lepší je cvik opakovat méně často, aby psíka neomrzel, avšak důsledně dbát na jeho provedení. I když zvládnutí cviku trvá možná relativně déle a musíme vynaložit větší úsilí než u jiných plemen, knírač si cvik zapamatuje jednou provždy. I po velmi dlouhé době bez opakování cviků dovede zúročit Vaše úsilí a předvést vše, co jste ho naučili.
Přestože většina kníračů není ve svých výkonech tak spolehlivá jako typicky služební plemena (což pochopitelně dokáží vokamžiku nejméně vhodném) a výcvikáři na jejich výkony pohlíží súsměvným nadhledem, radostný a temperamentní projev cvičícího knírače jistě zaujme většinu diváků.
Na výstavách nižších stupňů (kromě mezinárodních, protože mezinárodně je střední knírač plemeno společenské) lze střední knírače vystavovat i ve třídě pracovní (což je světová rarita; vjiných zemích pro střední knírače třídu pracovní neznají). Kpřihlášení jedince do této třídy opravňují zkoušky: ZM a vyšší stupně (dle Národního zkušebního řádu), ZPU 2 (Zkušební řád Kynologické jednoty ČR), IPO1 a výše (dle Mezinárodního zkušebního řádu) a zkoušky záchranářské (kromě zkoušky všestranné způsobilosti).
Vposlední době se u nás rozvíjí další disciplíny, ve kterých se lze se střednímkníračem uplatnit. Velmi populární je například agility. I když střední knírači nepatří mezi úplně nejrychlejší plemena a neobjevují se na stupních nejvyšších, přinejmenším jim nácvikem agility poskytnete možnost vybít neutuchající energii.
Několik středních kníračů je také úspěšně využíváno u záchranných brigád. Tam nachází uplatnění především díky vysoce vyvinutým smyslovým orgánům (čich) , jejich výhodou je také obratnost, která je zvýhodňuje oproti větším plemenům např. při vyhledávání vsutinách.
Člověku, který neočekává přední umístění na vrcholných kynologických soutěžích, se se středním kníračem nabízí celá řada možností, a výcvik jistě oběma přinese mnoho radosti.
Střední knírači jsou zpravidla vášniví aportéři. Při aportu mohou vybít svůj temperament.
Obrana je asi největší slabinou ve výcviku středního knírače. Díky svým fyzickým parametrům nemůže dosáhnout výkonu ´velkého´ služebního plemene a u tohoto cviku se také často projevuje labilita a nevyrovnanost výkonů (často stačí změna prostředí či figuranta).

Výběr štěněte
Jako pro ostatní plemena, i pro knírače platí při výběru štěňátka jistá pravidla, na která bychom neměli zapomínat.
Jednak bychom si měli prohlédnout prostředí, sourozence a matku. Uděláme si tak obrázek o tom, kde a jak štěňátko do odběru vyrůstalo. I to má velký vliv na jeho fyzický a psychický rozvoj vbudoucnu.
Štěňátka by měla být čilá, měla by jevit aktivní zájem o okolí. Oči by měly být čisté, bez výtoku, stejně tak i čenich. Také okolí řitního otvoru by mělo být čisté, bez známek průjmu. Sliznice by měly být růžové. Štěňátko by mělo mít prořezané všechny řezáky (6 nahoře, 6 dole), skus by se měl jevit nůžkový. Pejsci by už vdobě odběru měli mít sestouplá obě varlátka všourku.
Již při výběru štěněte je také třeba přihlédnout kpožadovaným plemenným znakům.
Knírač má mít kvadratický formát. Proto je lepší vybírat štěňátko co nejkratší; dalším růstem se budou proporce ještě měnit, ale je předpoklad, že hodně krátké štěňátko by vdospělosti nemělo být vyloženě dlouhého formátu. Již vdobě odběru se také pozná utváření hlavy (měla by být protáhlá), úhlení končetin, síla kostry. Oko by mělo být téměř černé. Pokud chceme vdospělosti psíka upravovat do modernější úpravy, která vyžaduje bohatší osrstění, je třeba vybrat štěňátko chlupatější. Srst by u variety pepř a sůl měla být již částečně ´propepřená´, u tmavších štěňat je dobré rozhrnout srst na zádech a bedrech a podívat se, jaká srst podrůstá. Pokud bude podrůstat světlá srst, mělo by být vše v pořádku. Pokud je vtěchto partiích srst černá, zatímco jinde již podrůstá srst světlá, je zde riziko, že psík bude mít vdospělosti vtěch místech buďto černé sedlo, nebo tzv. úhoří pruh. Štěně nesmí mít bílé znaky. U černé variety musí mít štěňátka lakově černou srst, také bez znaků.
Vdobě odběru musí štěně samostatně přijímat potravu, musí být minimálně dvakrát odčervené a mělo by být i vakcinované.
Samozřejmostí by měla být kupní smlouva. Poskytuje právní ochranu oběma stranám. Podle zákona má kupující, pokud u štěněte shledá zásadní vady, které mu byly chovatelem zamlčeny, právo odstoupit od smlouvy a štěně vrátit, a to do 6 týdnů od podpisu smlouvy.
Součástí štěněte je průkaz původu. Je to jakýsi ´záruční list´ ke štěňátku, dokladuje jeho původ. Chovatel je povinen předat jej majiteli štěněte ihned po obdržení zPlemenné knihy. Nemá právo jej úmyslně zadržovat či si klást další podmínky pro jeho vydání.

Štěňátka středních kníračů pepř a sůl se rodí téměř černá, světlají (´propepřují´) až věkem.
Obrázek 1: štěňata středních kníračů pepř a sůl ihned po porodu
Obrázek 2: tentýž vrh ve věku 5 týdnů

Zdravá štěňata jsou velice aktivní. Aktivitu kompenzují častým spánkem. Dá se říct, že usnou vždy a všude.

Štěně středního knírače pepř a sůl ve věku 7 týdnů (před odběrem).
Už nyní je vidět krátký formát, silná kostra a výborné úhlení obou párů končetin. I když výběr štěněte je pokaždé tak trochu ´sázka do loterie´ a seriózní chovatel se Vám nikdy nebude zaručovat, že se jedná o budoucího šampiona, takovému psíkovi lze předpovídat slibnou budoucnost.

Základy výchovy
Na výchovu štěňátka, podle mého názoru, neexistuje přesný recept. Vždyť stejně jako my, lidé, i zvířata jsou každé originální osobností. Proto nelze určit všeobecně platný ´návod kpoužití´.
Každý z nás si toho svého pejska pořizoval za jiným účelem, z jiných pohnutek, a bude si ho vytvářet k obrazu svému. Přesto bych zde ale zdůraznila několik momentů, na nichž může mnohdy vztah mezi psíkem a majitelem ztroskotat, a které je třeba si uvědomit ještě před tím, než si toho roztomilého drobečka přivezeme domů.
Střední knírači jsou velice silné osobnosti. To platí především o psech - samcích. Proto je třeba alespoň základní výchova, aby nám vzájemné soužití přinášelo jen ty pozitivní prožitky.
Přílišná tvrdost není namístě a zbytečně narušuje vzájemný vztah, protože knírači si velmi dlouho a dobře pamatují. Naopak osvědčuje se bezpodmínečná důslednost. Knírači jsou velice inteligentní a neustále přemýšlí. Nesmí je tedy ani napadnout, že by příkaz nesplnili.
Díky své hmotnosti a fyzickým fondům má střední knírač také poměrně slušný ´ničivý potenciál´. Pokud mu majitel neposkytne dostatek možností pro vybití energie, většinou zaměří svoji pozornost na zařízení bytu, dřeviny na zahrádce či jiný nevítaný objekt. Ideální je situacím předcházet odstraněním všech předmětů zdosahu psíka či umístěním do takových prostor, kde za naší nepřítomnosti nemůže uškodit.
Kdětem mají střední knírači většinou vřelý vztah. Jedním zdůvodů je fakt, že dítě bývá zpravidla také velmi aktivní, a pro knírače je tak zdrojem nepřeberného množství rozličných podnětů a aktivit, při kterých se dostávají na úroveň ´partnera´. Je na rodičích, aby nastolili rozumná pravidla, díky kterým se stane vztah dítě - pes radostí pro obě strany.

Nelze opominout ještě jednu skutečnost, na kterou je při výchově středního knírače třeba brát zřetel. Je to lovecký pud, který přetrvává zdob, kdy byli knírači coby ´krysaři´ využíváni khubení hlodavců. Většinou se ho nepodaří potlačit ani tou nejdůslednější výchovou, takže je třeba sním alespoň počítat a na při vycházkách přírodou raději preventivně zabránit případnému pronásledování zajíce nebo srnky. Stejný problém může nastat i u zvířat domácích, knírač sradostí ´deratizuje´ celou králíkárnu (hlodavec jako hlodavec) či koboustranné radosti vyřadí sousedovy slepice. Na druhou stranu je mnoho kníračů, kteří jsou na domácí zvířata zvyklí a soužití je bezproblémové.
Za vynaloženou důslednost a námahu nám bude odměnou příjemný společník a kamarád celé rodiny.
Nedejte se ukolébat nevinným výrazem vousatého uličníka! Pokud včas neurčíte pravidla hry, bude je za chvíli diktovat to ´sladké štěňátko´!

Péče o srst
Podoby, vjaké knírače známe, je třeba docílit úpravou srsti. Knírač vyžaduje pravidelnou držbu srsti po celý život. I to je třeba mít na zřeteli při volbě plemene.
Srst se upravuje tzv. trimováním . To znamená vytrhávání přezrálé srsti pomocí speciálního nožíku. Tento způsob s sebou nese i některé výhody - například skutečnost, že takto upravovaná srst téměř nelíná. Když dozraje a chlupy by se začaly uvolňovat, zkrátka se vytrimují. Při umístění psa v kotci je možné nechat jej na zimu zarůst, abychom ho ochránili před nepříznivým počasím.
Správná péče o srst je nezbytná především u barevné variety pepř a sůl. Pokud by se psík pouze stříhal, srst jednak měkne, a jednak ztrácí typickou barvu. Dostříhávají se pouze partie hlavy, hrdla a zadečku, kde by trimování bylo bolestivé.
Je dobré se obrátit alespoň zpočátku s úpravou na nějakého chovatele či majitele knírače, který jej sám upravuje. Na tomto místě bych chtěla varovat před psími salóny. Většinou jsou zaměřené na plemena společenská, která se pouze stříhají, a stejně naloží i s Vaším kníračem.
V současné době se knírači upravují v modernějším střihu, nechává se více srsti na končetinách a dolní části trupu.
První trimování se u štěněte provádí, vzhledem ke zralosti srsti, asi mezi 5.-8. měsícem věku. Do té doby je vhodné pročesávat psíka kartáčem, aby se pozvolna vyčesávala tzv. ´štěněcí´ srst. Štěňátko si také zvyká na manipulaci, což upravovatel při prvních úpravách ocení.
Zralost srsti nutnou k vytrimování poznáme tak, že po vytržení chomáčku chlupů nejsou na jejich koncích chlupové cibulky. Pokud jsou, není srst ještě dostatečně zralá a trimování by bylo pro psíka bolestivé.
Podle mých zkušeností je také dobré již od útlého věku co nejčastěji strojkem stříhat hlavičku a ouška. Když pominu, že máme doma stále fešáka, štěňátko si především zvyká na zvuk elektrického strojku a manipulaci v těchto partiích. A přitom je stále fyzicky zvládneme.
Pokud není dorostenec na manipulaci spojenou s úpravou a zvuk elektrického strojku (který dnes používá většina upravovatelů) zvyklý, stává se jeho úprava utrpením jednak pro upravovatele, ale především pro něho.

Vylepování uší
Protože se v současné době již uši nekupírují, vznikl další problém - s nesením oušek.
Většina středních kníračů nemá se správným nesením ucha problémy, ale občas se vyskytne jedinec s oušky lehčími, a zde je třeba jejich správné nesení ohlídat.
Problémy s nesením uší jsou většinou spojeny spřezubováním (zhruba kolem 4. měsíce), kdy dochází k disbalanci vápníku v organismu. V této době je třeba dát na uši pozor a pokud hrozí problém se špatným nesením, začít včas vylepovat. Pokud se v chrupavce vytvoří zlom na špatném místě, zpravidla se již nedá nic dělat.
Správný tvar ucha je do písmene V, přičemž horní hrana ucha (zlom) by měl být asi tak ve výši temene. Špička ucha by měla směřovat k líci.
Podle svých zkušeností vylepuji kobercovou páskou, někteří chovatelé používají i lepidla.
Každý chovatel má na vylepování uší trochu jiný recept. Já uši vylepuji tak, že je poskládám na čelo štěněte, aby vnitřní hrany uší byly rovnoběžné. Potom obtočím kobercovou pásku pod hrdlem okolo hlavy tak, aby v místě zlomu ucha bylo místo asi tak na vstrčení prstu. Tím vznikne prostor, kde se ucho lomí. Pokud by bylo ucho celou plochou přitisknuté k hlavě, jednak by nevětralo a hrozilo by nebezpečí zánětu, a jednak by se chrupavka zpevnila v celé ploše aniž by vznikl zlom, a ucho by mělo tendenci vstávat celé.
Je neuvěřitelné, jak rychle a s jakou důmyslností dokáže Váš drobeček mžikem zničit výsledek Vašeho několikaminutového snažení za asistence celé rodiny. Proto je lepší celou akci realizovat například po vycházce či večer, kdy je mrňousek unavený a svítá tak naděje na delší působení reparace.
Určitě je lepší trochu se s oušky potrápit během výměny zubů, než nechat velkoryse věci volný průběh a dívat se patnáct let na ´ušatého netopýra´.

Novinkou, se kterou se budeme stále častěji setkávat, je nekupírovaný ocas . I on musí být nesený určitým způsobem.
Za vyloženě ´vadné´ nesení ocasu je považováno takové, kdy je ocásek zatočený do spirály (jako např. u plemen bazenji, mops, angl. buldok). Správně nesený ocásek by měl být nasazený zhruba pod úhlem 45°, šavlovitě prohnutý směrem vzhůru, eventuelně nesen srpovitě. Pokud se špička stáčí k hlavě, není to závada, pokud se dál nestáčí zpět ke kořeni ocasu (aby tvořil uzavřený kruh).
Platí, že podstatné je nasazení ocasu. Vzhledem ktomu, jak krátkou dobu se s nekupírovanými jedinci setkáváme, není ještě na nesení ocásků prováděna dostatečně dlouho selekce. Proto je jeho nesení posuzováno většinou shovívavěji.

Chovatelské akce
Pokud se rozhodnete Vašeho pejska či fenku uchovnit , musí absolvovat tři akce:
  • rentgen na dysplazii kyčelního kloubu (minimální věk 12 měsíců)
  • výstavu (v mezitřídě, třídě otevřené, pracovní či vítězů)
  • bonitaci (min. 15 měsíců, vPP musí být zaznamenaný výsledek DKK)
Co by měl Váš knírač na svodu či bonitaci umět?
Svod dorostu je první chovatelskou akcí Vašeho knírače. Váš pes zde bude poprvé představen kynologické veřejnosti.
Poradce chovu psa prohlédne - zkontroluje čitelnost tetovacího čísla (ve slabině nebo uchu), skus, počet zubů, barvu oka, u psů varlata, kvalitu srsti, prohlédne si jej vpohybu i vklidu a posoudí, nakolik se právě on přibližuje či vzdaluje od standardu plemene.
Zbytečná tréma není namístě - všichni aktéři ví, že se jedná o první ´velkou´ akci psího dorostence (a mnohdy i majitele) a podle toho bude kVašemu juniorovi také přistupováno. Je ale několik věcí, které by přece jen měl umět. Součástí hodnocení je prohlídka chrupu. Pes by si měl tedy vklidu nechat zkontrolovat zuby, měl by se sebou nechat manipulovat bez projevů agresivity. Nacvičit je třeba i předvedení vpohybu, kdy se pes pohybuje poklusem na vodítku u levé nohy majitele. Neměl by skákat, cválat a zbytečně se zastavovat. Pro posouzení v postoji je dobré mít ssebou někoho, koho zvíře zná a na jehož zavolání se pěkně postaví.
Přestože bude Vašemu dorostenci na svodu ještě leccos tolerováno, je dobré alespoň základy nacvičit, protože špatné předvedení ho může zbytečně poškodit. Zároveň je to jakási ´generálka´ pro další kynologické akce. Výsledek bude psíkovi zapsán do průkazu původu a dostanete také svodovou kartu. Tím jste vykonali první zkrůčků pro zařazení Vašeho psa do chovu.
Jednou zdalších důležitých chovatelských akcí je bonitace. Tady již bude Vašeho ´dospělce´ hodnotit dvoučlenná komise složená z poradce chovu a rozhodčího pro posuzování exteriéru psů.
Posouzení probíhá podobně jako na svodu dorostu, ale je mnohem důkladnější. Pes bude měřen, vážen, opět bude zjišťován počet zubů, skus, kvalita srsti, varlata, barva oka, bude hodnocen vklidu i vpohybu. Po skončení hodnocení exteriéru proběhne zkouška povahy. Chování psa je posuzujícím pozorně sledováno již od příchodu do kruhu - je proto třeba, aby se pes choval způsobně po celou dobu posuzování. Včásti věnované povaze bude sledováno chování zvířete při průchodu skupinkou osob, reakce na střelbu, chování krozhodčímu, který volně přistoupí, podá psovodovi ruku či psa pohladí. Pes by se měl celou dobu chovat klidně a vyrovnaně.
Výsledek hodnocení je zaznamenán do bonitační karty, jejíž kopii obdržíte, a do průkazu původu psa, kam je vedle údaje, zda byl pes do chovu ´zařazen´ či nikoli, zapsán i bonitační kód složený zčíslic a písmen - každý symbol vyjadřuje nějakou vlastnost zvířete.
Vpřípadě nesouhlasu majitele psa svýsledkem bonitace může majitel odstoupit a bonitaci zopakovat (např. až bude pes lépe připraven pro hodnocení povahy, vlepší úpravě, kondici atd.). Odstoupit zbonitace je možné však jen 2x.
Samozřejmostí pro účast jak na svodu dorostu, tak na bonitaci, je kvalitní úprava vsrsti. Obě zuvedených chovatelských akcí jsou natolik významné, že správná úprava psa je bezpodmínečně nutná.
Před bonitací je také důležité, aby měli majitelé středních kníračů na mysli povinnost vyhodnocení RTG dysplazie kyčelního kloubu jako podmínku účasti na akci a včas si zajistili zrentgenování svého psa. Vyhodnocení RTG trvá cca 3 měsíce. Je třeba mít výsledek RTG zapsaný v PP!
V
Výstavně úspěšná fena středního knírače pepř a sůl
ICh. Balada Kirfira