Hlavní stránka | Vyhledávání  

Na Vltavě s Pepou 15.8.2009

Když jsme se dozvěděli, že Žoržův kolega s partou jedou Vltavu, neváhali jsme ani chvíli a připojili se k nim v úseku Zlatá Koruna - Boršov.
Na minulé "vody" jsme s sebou brali Angera. Nyní jsme usoudili, že celodenní pobyt na slunci v lodi už pro starého pána není. Také potřeba "zaučit" omladinu.
Představa, že bych si do lodi vzala Dolly, mě děsila. Hyperaktivní skřítek chvíli neposedí a při cestě dopravním prostředkem delší než 10 minut vyjadřuje svou nespokojenost kňouráním. Myslím, že po první hodině na lodi bychom z ní byli zralí na psychiatrii. Navíc nesnáší vodu :o)
Takže nakonec bylo rozhodování vcelku jednoduché - poukaz na celodenní výlet lodí vysoutěžil Pepánek :o)
Na vodě to měla být jeho premiéra, takže jsme byli napnutí, jak se s novou situací popasuje.

V devět hodin jsme s lodí a Pepou dorazili do Zlaté Koruny.
Moravská parta ještě nebyla připravena, tak jsme shodili loď a čekali. Potom chlapi odjeli s auty do Boršova. My jsme s Pepánkem hlídali loď a sžívali se s novým prostředím. Také proběhla zkouška usazení Pepy do lodi "nasucho". Než se nám páník vrátil, Pepa už si nový dopravní prostředek osvojil. Motal se kolem naší lodě a sám si k ní chodil lehat. Vzhledem k tomu, že auto bylo v Boršově, bylo jasné, že Pepíček lodí prostě pojede, i kdybychom ho měli svázat do kozelce a hodit na dno. Jiná cesta ze Zlatky prostě nevedla....
Pepa se ovšem projevil jako starý mořský vlk. Zkušeně nastoupil, usadil se a cestoval jako starý profík. Jen se občas došel pomazlit s páníkem. Nakonec zjistil, že nejlíp se mu sedí u páníka mezi nohama. Mohl se o něho opírat, dobře viděl a v případě potřeby mu krásně dosáhl jazykem do obličeje :o)
Po chvíli jsme Moravákům jedoucím na nafukovacích lodích ujeli. Sice jsme pod Dívčím Kamenem udělali hodinovou přestávku a usilovně tam na ně čekali, ale marně. Tak jsme se protáhli, najedli a pokračovali dál.
Pochvalovali jsme si, že Pepa cestu absolvuje jako zkušený vodák. Ovšem šáteček kolem krku (jako nosil Anger coby "kapitán") si musí teprve vysloužit, až sjede nějaký jez.
Zkouška Pepy přišla - v provaleném jezu u Rybů. Bylo dost vody a hodně nás to zalilo. Kolem břehů bylo v tomhle úseku většinou bahno, tak se nám nechtělo loď vylévat a rozhodli jsme se dojet až k dalšímu jezu u Zátkových mlýnů, který se musí přenášet. Tam jsme loď vylili. Pepa se mezitím otřepnul ze zážitku. Čekali jsme, co po zážitku z jezu udělá na povel k nastoupení. Neudělal nic - nastoupil :o) Z toho jsme usoudili, že zážitek z jezu "zpracoval" v pohodě.
Do Boršova už byl jen kousek, tak jsme se flákali a užívali si poslední chvíle na vodě.
Pod železničním mostem jsme vytáhli loď, sbalili věci a ještě se vykoupali. Pepovi už se do vody moc nechtělo. Zřejmě usoudil, že ji má sice docela rád, ale pro dnešek už jí bylo dost. Zato pod mostem objevil partu vodáků s rotvajleříí slečnou.....
Moraváci na gumácích byli stále v nedohlednu, tak jsme se rozhodli jet domů. Nakonec se ukázalo, jak moudré bylo naše rozhodnutí. Do Boršova dorazili dvě hodiny po nás.
Pomalu jsme jeli domů a na zadním sedadle podřimoval "vodácký pes s hodností kapitána" :o)))