Hlavní stránka | Vyhledávání  

Velká výprava na Medvědí stezku 31.7.2010

Medvedi_stezka Od doby, kdy jsme začali s naší psí partou "výletovat" a někdo se zmínil o Medvědí stezce, jsem toužila podívat se tam. Tohle přání se mi splnilo tento víkend, kdy jsme se k Lipnu vydali.
Tentokrát v rozšířené sestavě - Jarka si s sebou vzala krom Dasty také Míru a poprvé s námi jeli Šája (s malou pepřandou Darinkou) a Miloš (s evropskou saňovou fenkou Tatu).
Auta jsme nechali v Nové Peci a na vlak v 11:11 do Černého Kříže jsme koupili jízdenku pro 8 lidí a 7 psů :o)
Plán byl jenoduchý - vláčkem vyjet na Černý Kříž a pěšky se po Medvědí stezce vrátit přes Ovesnou zpět do Pece. Dostupné informace totiž mj. slibovaly, že tímto směrem je trasa pro turisty stran stoupání vlídnější.

Cestou ve vlaku naše pesy obdivovala paní, která jela na borůvky. Miloš jí trpělivě vysvětlil, co je jejich Tatu zač. I my jsme se poučili o zajímavém záměru při šlechtění evropského saňového psa. Co ce týče kynologie i jezdectví, ke kterému se paní záhy dostala, byly její názory dost naivní. Ale za odměnu nám poradila směr :o)
Velká tabule u cesty nám oznamovala, že jsme na Medvědí stezce :o))) Zpočátku byla cesta společná s cyklostezkou, ale cyklistů bylo naštěstí jako šafránu, a tak to nebylo takové peklo jako třeba cesta na Kleť.
Když jsem zjistila, že Miloš má velikou mapu, ulevilo se mi.... po zkušenostech z minulých výletů jsem byla ráda, že mám posilu na hlídání správného "azimutu". Trochu rozčarování pro nás bylo, že navzdory informacím jsme šli stále do kopce :o(
Po nějaké době (stále do kopce) se cesta narovnala a my objevili rozcestník s ukazatelem k památnému kameni zastřelení posledního medvěda. Když jsme však zjistili, že bychom museli uzounkou pěšinkou asi 100 metrů ze stráně dolů, usoudili jsme, že nejsme žádní supi, abychom museli navštěvovat "popraviště". A tak jsme přeskákali lana, kterými se přes cestu jistili lesáci čistící místní les, a pokračovali dál. Zanedlouho jsme dorazili do Jelení, kde jsme poobdivovali portál Schwarzemberského kanálu a posilnili se. Dál jsme pokračovali na Perník (1049 m n.m.). Stále do kopce, stále do kopce..... :o( a pořád po silničce. Z té jsme odbočili doprava a po pár desítkách metrů se před námi objevilo Jelení jezírko - umělá nádrž, která sloužila jako retenční pro Schwarzemberský kanál. Voda v něm byla úplně černá, takže jako zrcadlo nádherně odrážela oblohu a okolní les.
Cesta dál stoupala a zužovala se v pěšinu. Krátkosrstá kolie Blanička řádila s malou knírdou Darinou ve vysoké trávě, lítaly sem a tam a všem se pletly pod nohy.
Bylo vidět, že tudy během předchozích dešťů tekla voda, vlhkost byla cítit i ve vzduchu a po chvíli jsme se rosili i my.
Pak jsme vešli do listnatého lesa a narazili na první skalní útvary.
Další část cesty procházela lesem a míjeli jsme různé balvany a skály. Nejdřív bezejmenné, později ty "slavnější", označené tabulí s obrázkem a názvem. Také jsme cestou potkali kouzelného dědu, který Mírovi a Milošovi vysvětlil, že veliký hřib, se kterým se táhli pěkných pár kilometrů, sice není jedovatý, ale ani jedlý. Byl to hřib kříšť a byl děsně hořký (Miloš provedl degustaci).

Momentální situace:
- stále obdivujeme skalní útvary (Miloš strká prst do rýhy, aby demonstroval, jak kámen pukal)
- psi už nemají pocit, že se musí vyškrabat na každý šutr
- Míra už asi popáté vidí auto :o) (Jarka:"Ještě jednou řekneš, že vidíš auto, a podám ti nabitou pistoli!")
- cesta začíná prudce klesat

Po sestupu po "schodech" jsme se dostali na silnici. Jsme rádi :o)) I psi jsou rádi....
Po několika desítkách metrů jsme narazili na železniční přejezd a zastávku Ovesná. Teď už nám zbývají jen asi 2,5 km po silničce do Pece. Po chvíli se bohužel ukázalo, že díky cyklistům a bruslařům to bude asi nejnepříjemnější úsek cesty.
Konečně dorážíme do Pece!!!
Miloš a Šája se s námi loučí - Miloš má večer dva hokejové zápasy (většina z nás si asi nedovede představit, že by nyní sešněrovala nohy do bruslí :o)
My razíme k restauraci s úmyslem dát si nějakou rybí specialitu. Bohužel, je tam plno :o( O kousek níž je jiná restaurace, tam je volno. Brzy zjišťujeme, proč :o( Rozhodli jsme se radši změnit lokál. V první restauraci se naštěstí mezitím uvolnila místa. Psi pospávají kolem stolu a my doplňujeme deficit kilojoulů, které jsme pracně vypotili na trase. Uzení pstruzi jsou výborní.
Na parkovišti se rozdělujeme do aut. Cítím, jak mi těžknou nohy :o)))
Vzadu pospávají Pepa s Dollynou a my vyrážíme k domovu...

EPILOG: Neděle, 1.8.2010
Ráno mě z postele vytáhli staroušci. Škoda, uměla bych spát podstatně déle :o(( Jdu je vyvenčit... nohy - nic moc.... po včerejšku zjišťuju, že mám spoustu (zřejmě) funkčních svalů.
Na dnešek mám nějakou práci na PC, kterou musím udělat... s úlevou si sedám do křesla s notebookem na klíně. Ideální program pro dnešní den!