Poslední prázdninový víkend jsme strávili spolu s kamarády ze “spřátelených cvičáků” z Třebíče a Vlašimi u nás v Ševětíně, opět pod stanem. Zástupy slimáků mířili na náš stan a bylo jich tolik, že jsme je museli celý víkend průběžně odhrabávat hrabičkami.
Počasí bylo zamračené a mírně zavlhlé, ale pro výcvik, hlavně stopy, ideální. A tak jsme fousatinky týden před plánovanými zkouškami potrápili a poladili formu.
Dneska mám 6. narozeniny!!!
Panička si lámala hlavu, čím mi udělat radost. Dostal jsem syreček, ten byl!
Jinak si vedu čím dál líp.
Postupně posouvám vymezené hranice, ale nenápadně, aby si toho páníkové nevšimli.
Začátkem března už jsem to měl rozjetý moc hezky.
Venku korona, jen to praštělo. Páník na homeoffice a já z domova pracoval s ním. Zdálo se, že získám i trvalý pobyt. Panička už začala vymýšlet, co s prázdným kotcem, a já se tetelil blahem.
A tak jsem se rozhodl, že nám ten společný domov trochu vylepším, aby se nám tam žilo líp a měli jsme to tam hezčí.
Jen odjeli, zahájil jsem velký úklid. Koberečky bylo třeba přesunout. A ty obrázky na zdi nad gaučem jsem nikdy neměl rád, jsou to kýče.Vystěhoval jsem taky dvě skříně a dokonce pod oblečením našel i činku z posilovací lavice, kterou tam přede mnou schovali. Ještě jsem nebyl zdaleka hotov, když se vrátili.
Překvápko to teda pro ně bylo, a pořádný – ale někde se musela stát chyba – zase mě přes den začali stěhovat do kotce.
Ve výcviku se stále držím svých zásad.
Nevynechám jediné obrany a přitom jsem v životě nekousl do rukávu – no znáte jiného takového borce? Holt jaký si to uděláš, takový to máš…. a tohle jsem si teda uměl zařídit!
Občas teda stopuju. Není to těžký, ale s ochotou k práci musím opatrně, aby mě nezačali otravovat moc. Eliška si nedala pozor a jak dopadla – už musí chodit 600 kroků! To já budu obezřetnější.
Základem prostě je získané životní zkušenosti správně vyhodnotit! A v tom už jsem teda docela mistr…
Lárson, již šestiletý
